top of page
Vyhledat

článek k vánočnímu rozjímání……


…trocha kritiky, ale tohle období stále miluju…


Otázka na začátek?


Čekáš vykupitele? spasitele? zachrání tě někdo zvenku, co myslíš?

Takhle nějak je postavena většina náboženství.


Anebo jen na vánoce hledáš rezonanci a porozumění u rodinných příslušníků? Je to často náročné, že? Nerozumíme si? Hádáme se o svou pravdu? Nebo “oni” nechápou, že ty seš jinde?

Ale i přesto se máme rádi jako lidi?


——————————


Sotva nedávno ještě mnoho z nás postrašilo své děti něčím tak ohavným, jako je čert, kterého přivádí katolický duchovní na řetězu a nechybí ani dualistický protipól anděl.

Je to jedno z raných zasévání strachu, který se může později hodit k ovládání člověka systémem a nebo minimálně narušil klid vývoje dětské duše.

Nejsme tak trochu ještě blbí? Proč jim to děláme? Jsme snad perverzní?  A milujeme hnus, velebnosti? (z filmu "Slunce, seno, jahody"). Nebo jsme snad přímo sadisti a máme „dobrý pocit“ z toho, že někdo jiný trpí?


No a v zápětí je tu tlak konzumu, který spíše začal dávno před čertem, kdy všechna prodejní centra od října připomínají, abychom nezapomněli u nich utratit vše, co máme.


Média se předhánějí v reklamách, mezitím politici skrytí za touto spotřebitelskou vřavou v klídku „dělají svou práci“, pro kterou jste si je (ne)zvolili.


—————


Pořád hledáš slevy v řetězcích, nebo snad v řetězech, ovčane?

Ještě si pseudovytváříš svůj "luxus" hypotékami a lýsingy?


Co když už je čas začít být manifestací svobody?


—————

Vánoce mají v sobě pro nás Čechy cosi romantického. Možná je to krásný únik z obručí systémů, které pro nás nikdy nebyly příznivé. Snažily se nás pokřesťanizovat, germanizovat, posovětit nebo teď „pro změnu“ kapitalisticky zglobalizovat.

Ale je to pořád o tom samém - někdo (samozvaná menšina) chce ovládnout většinu a využívat ji na rozličné práce. Není samozřejmě „korektní“ říkat, že je to otrokářská společnost, ale… čím se to však liší? Když se většina snaží doslova přežít v podmínkách, které nejsou optimální, přirozené a zdravé. A menšina jim diktuje, jak se mají chovat, koho uctívat, koho volit, jak se léčit nebo neléčit, co říkat nahlas nebo nikoli.


A když jsou vánoce… tak se můžeme sejít s blízkými, s přáteli, konečně na to máme od vrchnosti povolení. I v kalendáři. Slavíme něco, v co nevěříme, většina na tomto území nejsou věřící, praktikující křesťané (katolíci, pravoslavní, evangelíci..). Prostě je to tu plné ne-křesťanů :-) Také nám říkali dříve ancikristi.


Tak proč tedy tohle držíme i přes všechny tyhle nemožnosti ?


Než se objevila „svatá církev“, tak mnoho tisíců let před jakýmsi křesťanstvím tu žili lidé, kteří žili více v souladu s přírodou, než kdokoli dnes na planetě, bez ohledu na oblast pobytu.

Uctívali duchy. Stromů, rostlin, pramenů, řek, skal, nebe, země… v podstatě vše bylo posvátné. Vzpomenu třeba na posvátnou břízu či bezinku u keltů.

Stejně tak byla posvátná určitá přechodová doba, která se slavila přechodovými rituály. Dnes nám to připomíná vatikánský kalednář (to je ten, který používáme). Přechod ze zimy do jara apod.

Ale jaképak rituály. Honem. Jde se do práce, na oběd, ještě pár telefonů a pak uvařit a zkontrolovat úkoly dětem.



To je ten rituál? Aha. Tak tohle předkové neznali. Oslavovali konec roku, konec slunečního roku, kdy slunce bylo nejslabší, nejníže, svítilo nejkratší dobu…. podle juliánského kalendáře to vychází na 21. prosince… SLUNOVRAT. Celou noc drželi velké ohně a „hlídky“, aby jejich vsi a obydlí nebyly napadeny zlými duchy (křesťan by řekl ďáblem, démonem). A ráno se ZRODILO NOVÉ SLUNCE, NOVÝ ROK.

To je celé.


A to ráno začíná NOVÝ SOLÁRNÍ ROK. To je přesně dnes 22.12. Je to ta nejlepší možnost od-pustit vše staré, nefunkční, zapáchající a začít po novu. Na vyšší úrovni. Všichni stoupáme, ať to vnímáme či nikoli. I ten největší "stoupa stoupá". Naše "nemateriální" těla se rozšiřují a stále více a více napojují na nové "dění" vesmíru. Postupně to semele vše jako ty "boží mlýny", na které tak rádia běžném hovoru spoléháme.

Ano, je tu Vyšší autorita, princip, a ten je současně v každém z nás.... Proto se planetární, solární, i jiné vesmírné děje tvoří ve spolupráci s našim vědomím. I když to většina z nás ještě koná nevědomě.


SEŠ TVŮRCE, ať chceš či nikoli :-)))


...A na toto klidné rekapitulující období se velmi dobře dal naroubovat betlémek, ježíšek, mařenka a celá ta systematika svatých mužů. Pozor. Jako vždy svatých žen je minimum, tyto systémy jsou mužské, žena nemá mít vliv na vládnutí, rozhodování… má jen rodit, starat se o děti a muže a jinak být skrytá světu, neboť by se z ní stala venku hříšnice.

Vidíme, jak jsme se již posunuli z nejhorší temnoty? Když naše ženy mohou od roku 1921 volit, zasahovat do řízení státu, což je například o 65 let dříve ve srovnání s finančně bohatou zemí švýcarskou.


Inu, ale skutečně posunuli?


Dnes není posvátné naopak NIC. Při pobytu v Praze, která se dnes stala mezinárodním přístavem existencí, je zbytek posvátnosti, ostatky kultury, kterou tvořili naši předkové, vytlačován barbarstvím, zoufalou nicotou současných architektů, slaboduchých politiků, a jim všem diktujících lobistů, kteří jsou vysíláni jako poslové, nikoli sousedního království, ale mafií, korporátů, trastů, koncernů a jiných nadnárodních společností, které mají jedinou touhu: všechno požrat, sežvejkat a pak vys…


A tak stejně jako tremping nám zůstávají vánoce, abychom procítili to, co naše pramáti a praotcové skutečně žili.


Vnímáš, jak je důlžité propojení a sdílení našich rodičů a našich dětí. Jak je to důležitá součást kmene. Dopřejme to malým i starouškům pravidelně. Mají vnoučatům co sdílet, patří to k našemu rodovému vývoji. Nenechme si tohle vzít. Kýmkoli !


Jak je to u nás?


Bez ježíška, bez dárků (ty si dáváme kdykoli, na to nejsou vánoce), bez anglosaského zelenočerveného svatého klause, či světlejšího mrazíka :-)))

Už jsme opustili zabíjení ryby, zabití stromku, abychom uctili narození ježiška, který se touto dobou podle všech indicií nenarodil, ale hodil se do krámu novému systému.

Televizi nenajdeš po 20 let. Rádio nehraje, jeho vlny jenom ruší a odvádějí pozornost od sebe a od poklidného naladění.

Naše organismy nám dávají den po dni vědět, co se děje ve větším měřítku a osobně. Že se zkracuje den, že příroda usíná, že těla chtějí také více spát a regenerovat narozdíl od června, kdy jsem schopni řádit:-). A že nás to přitahuje k té prapůvodní pospolitosti, k rodině, k předkům…ale ne jako automati, kteří chodí zapalovat svíčky na hroby. Pro mě je toto jen poslední zbyteček staré rituální doby, kdy jsme chodívali k menhirům rozmlouvat s babičkou a dědou.

Ostatky většiny mých předků jsem rozprášil po zahradách a lese, tam, kde se nám to celý život líbí. A kam u mnoha národů „odcházely“ duše po opuštění těla.


Posvátný les.


V Praze se mi líbí jedno relativně klidové místo, posvátný háj, kde stavitelé železobetonových paláců nepronikli. Olšanský hřbitov. Díky pietě, kterou stále máme aspoň v této verzi ke svým předkům, mohu chodit relaxovat mezi hroby. A je tam skutečně hrobový klid. A těch slavných jmen… dnes popel, popel, hlína, hlína….ale mnoho zpěváčků, veverek, koček i krákorajících strak přinášejících nový a nový život :-)


KLID.


A to je konec mého ponoření do hlubin vánoc.


Ještě nedávno jsem byli s partou zahrát na vánočním tržišti v Teplicích. Je to taková zvláštní zkušenost. Každoročně přidávat k našemu „hašlerovskému“ repertoáru několik koled. Mají nádhernou melodiku, harmonii, často připomínají až barokní formy… Jen ta tematika je poněkud omšelá… ježíšku, panáčku, betlémek... ani nevím, jestli je dnes Betlém politicky košer nebo je to zase špatně :-))) Člověk nikdy neví, co zrovna frčí, že ?


Přeju každému hojnost. Ne pod mrtvým stromem, ne s čínskými hračkami či drahými parfémy a očními stíny. Nemusíš dokazovat svým příbuzným svou důležitost drahotou v krabicích.

Nene. Jen tak, že si společně popovídáte, zahrajete na kytaru nebo piáno, zazpíváte si, obejmete se, třeba se taky namasírujete…

A k tomu nepotřebuješ telku, bušení takyhudby, tunu věcí, kterými si chceme potvrdit… ale co?


Mnoho pěkných příběhů, vyprávění těch starších a moudřejších, mnoho odvahy do dalších dnů, týdnů…

Nějaké slzy…smích…radost…snad i vztek na to, jak jsme žili, ale jak už žít nemusíme :-)


Ať se ti daří


Setkáme se v lednu :-)


-jsh-


16 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page