O TICHU
TICHO, které patří obzvlášť k zimnímu času, k zimní krajině. Když se dívám na mé oblíbené obrázky Josefa Lady z Hrusic, tak ve mě evokují klid i mnoho pohybu, vlídnost, radost, takové ty živící energie, které mě nabíjejí. Někdo třeba řekne, to je nostalgie z dětství, možná si ho ještě pamatuješ, co? Nu, což nepamatuju. Přešel ke Zdroji skoro deset let před mým Vtělením sem na hlínu této Ze-mě....ale jeho poetikou jsem nasycen :-)
Náboj z jeho malůvek cítím jako vnitřní klid. Padání peříček sněhu na tichou krajinu. Bzučení prvního hmyzu nad rozkvetlými keři. Rozevláté léto nad horkými loukami. A pak podzim, opět ztišení, vodník již šije botky na vrbě. Všiml jsem si, že letních výjevů má Pepík Ladů z Hrusic za kopcém asi nejmíň. ČÍM TO JE? Že by na vrcholu yangového letního času nebylo co k zachycení kvašou? Ona, ta ZIMA má k zvnitření asi nejblíže.... A na těch pohlednicích a obrazech je to cítit...
MILUJU BOROVICE, BŘÍZY, o ty ladovské jsou totiž kouzelné. Dokážou mi vyvolat pocit, že sedím právě tam v lese či na louce...
A stromy, les, louky dokážou navodit vnitřní klid, pokud se nám ho zrovna nedostává. Ano, dnes jsou tryskáče, otupělí traktoristi traktorem, roztřesení dělníci s motorovou pilou, stovky náklaďáků přepravujících nevlídným způsobem někam cosi..... KLID V LESE se vždy najde. Chráním si ho. Jak je v lese, tak je uvnitř mé bytosti, jak uvnitř mě, tak se děje v lese, venku, všude, nahoře i dole...
A v noci. Klid nočního lesa nebo louky je zcela jiný nežli ten městský, hlučný, lesklý, blikající, troubící, rozptylující, člověka, zvěř i ostatní přírodu matoucí...
Zimní ticho je yinové, hluboké, mnohem hlubší než kdykoli jindy v roce proměn. Ladovské ticho s ponocným. Snící vesnice.
Samozřejmě jsou to kódy, která nás přenáší do určitého snu, který nám pomáhá cosi změnit, realizovat nebo naopak v něčem stále ulpívat, stagnovat.
A jak to máš ty? Sníš k nové tvorbě nebo si zaspal/a všechny změny a umdléváš pokojně dál v době minulé ?
A k tomu klidu :-). Slastné spojení je pobyt v otevřené přírodě, lese, louce u rybníka či moře a..... VĚDOMĚ DÝCHAT. To je základní a denní tvorba, bez níž žádný z nás, žádné tělo nefunguje déle než pár minut. Jestli je s námi na houbách či borůvkách Mikeš či Nácíček, to už je fuk, nejpodstatnější je DECH, který evokuje a zajišťuje ČIROU PŘÍTOMNOST. I bez snů a nostalgií :-)
Cvičení VNITŘNÍ TICHO můžeš dělat sám či ve skupině, na palouku, Pamíru či poušti. Dá se samozřejmě cvičit, navozovat i v hlučném městě. Je to stav, při kterém se neusiluje, tedy se nedá naučit, pěstovat. Jen znovu OBJEVIT. Vždy je přítomen dech. Duch. Klid.
A TVOJE VĚDOMÍ
