Evoluce, Fraktál, Chaos, Nedualita...

Výraz Evo-luce vypadá, že pochází od Evy. Tedy je ženská. Nemá mužskou kvalitu linearity, úsečky, která vede od narození ke smrti. Která je zase vyjádřená koncentrací na jednu věc. A současně neschopnost vnímat celek. Umění by bylo umět vnímat a současně se soustředit. Být všude a nikde, být uvnitř i vně, být malý i velký...chápeme...jdeme na to?

Evoluce je snažší než revoluce, ale taky mnohem zdlouhavější. Revoluce - to je hned, pár výstřelů a je to ! Evoluce trvá léta a léta a má mnohem jemnější kvality. Když to spojím, dualitu revolučního postupu a ne-dualitu evoluce, začínám vnímat lineárně i cyklicky, vzniká, forma fraktálního myšlení. Je to spojení dvou pohledů na svět. Západ a východ. Čech a Ind. Yin a Yang, dualita a nedualita, linearita a cykličnost. MUŽ a ŽENA. Řád v neuspořádanosti (chaosu).

Co je to stará lineárnost, linearita ?

Můj děda žil na jednom místě (pardon, už byl trochu průkopník, přesunul se v mládí z Domažlicka do Prahy). Vyučil se a tu činnost dělal v podstatě celý život. I když přechodně z truhlařiny stal rozvážečem uhlí a koksu, neboť se chtěl stát v 60tých letech "uhlobaronem". Myslím, že na to šel však špatně. :-)). Narodil se jako jedno z mnoha dětí domažlického statkáře, který opravdu byl stále v jednom místě. Měl jednu známost - babičku, s tou byl celý život. Mluvil česky i přes pokusy c.k. školství naučit ho německy. Jo, holt "česká nárot, pefná nárot", nebo spíš "ohebná nárot", tedy co se týče přizpůsobování a současně věčného odporu, že ano? 

Ale pokrok tam již byl - ani on ani babička nebyli fanatičtí křesťani, po válce se však stali obdivovateli komoušů, až dostali takový "důchod", doslova vejplatu, o kterém se jim ani nesnilo. Táta je musel často dosponzorovat, aby měli co jíst. Tady vcelku lineární život. Odněkud někam a pak stop. A posunuli jsme se aspoň kousek nebo jedeme ve stejných kolejích. Vládne nám ještě linearita ? No, ne tak zcela. Tak pojď dál.

Táta s mamkou se také přesunuli na jiná místa, opět do Prahy. Nu za chvíli bude celý svět v Praze :-). Taky si udržovali svá řemesla, ale již do toho vstupovali další výzvy. Už byli několikrát v cizině, samozřejmě jen v oblasti RVHP (rada vzájemné hospodářské pomoci - menší forma EU). Svět byl rozdělen na západ a východ, to pro mladší ročníky, kterým to už ve škole třeba neřeknou :-). Když si dal táta několik piv, ovládal mnoho jazyků, dokonce i italsky :-). A narozdíl od svého otce byl velkým nepřítelem komunistů, jako většina lidí v době komunistické totality. Dokonce nejvíce vtipů na ksč tvořili sami komunisti. Jak je ta doba podobná té dnešní, co? Nějaké jiné partnery tahle generace taky poznala, i rozvod tam byl. Ale z dnešního pohledu nuda, fosilie, co mladej? Stále ještě více nalajnovaná linearita.

Inu, já už trochu cestuju. Támhle "emerika", tuhle nějaká "ejžija", už se na ulici i "engliš" domluvím, rusovi rozumím (něco do mě školství přece jen nadupalo), samozřejmě u-krajinsky se "pilně" doučuju - na Žižkově je nyní Velká příležitost. No a ženy? Co bych zapíral, potkal jsem jich víc než dvě, tři....Nejsem však zcela v tomto duchu pokrokový - "zamrznul" jsem u heterosexuality, jsem v tomhle ohledu ještě pravěký ještěr. Ani nemám pocit, že bych se potřeboval vnímat jako stůl, věšák, kolo od vozu, prádlo v pračce, ani jako další z nekonečných dženderových možností, takže z pohledu těch čerstvě narozených opět taková fosilie. 

Ale zase pozóór. Pracuju s Eplem (jablkem) a Ajfounem (i Telefonem). Už na základce jsem rebeloval - odmítl jsem nosit plynovou masku a chodit na 1. máje (takový svátek, který se slavil 1. května a děti i dospělí z celé ČSSR radostně pochodovali ve studeném májovém deštíku po Letenské pláni v Praze a mávali na tribunu představitelům ksč (starší název ksčm).

Studoval jsem muziku, dlouho jsem zůstával jen u ní, ale přišly masáže, dietetika, detoxikace, čínská medicína a od té doby stále výzvy a výzvy....Jo a umím pověsit na Jůtjůp video a jakékoli si z netu zase stáhnout, to je pokrok, co? :-).

Ženy mě provázejí nejen jako "ženy", ale často také i profesně. Je to už hodně rozsekanej, fraktální život. Co by řekl můj děda či dokonce praděd či prababka? Křižovali by se a nebo by mě honili s vidlema.

Svět je prostě fraktální obraz, stále více improvizujeme. Každý den. Ráno maska, oběd bez masky. V poledne očko, odměnou placka a už zase můžu cestovat :-). Teď jsem tady, za chvíli četuju jako četař s australskými přáteli v buši. Večer seminář o možnostech přežití na planetě Zemi, a pak trapně fosilní tance (dokonce v párech) v Lucerně. To by babka čučela. "Sodoma a Gomora. Kam se ten svět šine?" K fraktálu, babi, k fraktálům. Do chaosu. "Ale, co je ten faktál?" Babi, je -r-, jo, ty nemáš protézu, sorry, babi.  Hele, to je vo tom, že můj život už není od A do B, víš? Už nežiju jen kódy a programy rodiny, ale denně jsem stále nový, jiný (sodoma...), počkej, babi. Všichni se teď cítíme jako herci i diváci současně. Žijeme v chaosu, není už moc fosílií, ani ck monarchie už není, považ...

Jsem teď všichni jako blázni, pořád koukáme na příběhy druhých v téhle krabičce, něco někam píšeme, někomu voláme. Vždyť my ani nevíme, kdo na "druhé straně" mluví. Není to baječný, babi? "Fuj Teufel". Ale babi, to je krásnej svět. Já si tady takhle kliknu, zavřu krám a zejtra jsem v Granadě u moře. "A co tvoje práce, statek, děti, ona ti to vrchnost dovolila?". Víš, my už nemáme vrchnost. Jó, někteří si to o sobě ještě myslí, ale to jsou takoví kašpárci. Pár lidiček jim ještě dává svoje hlasy, ale oni už vymírají, víš, jako dinosauři (viš, to jsou takoví staří ještěři, říkali nám to ve škole, že tady prý žili...). 

Jsou dvě základní možnosti, jak tenhle proces projít. Buď vyhořím nebo mě posedne deprese a dostanu "medicinální trojkombinaci hormonů". Anebo se otevřu více k vědomí. Ukotvenost ve všech těchto dějích a současně oddělenost. Dualita i nedualita. Nahoře i dole. Oblečená i neoblečená. Obutá i neobutá. 

Tomuhle otevření říkejme třeba nad-identita. Supraidentita. Babi, všichni máme telefony. Chceš taky koupit, už bys nemusela dědu hodinu honit po stráních, aby šel na oběd :-))))

Fraktál

Když se rozbije zrcadlo, tak se v každém střípku vidíš a vidíš všechno okolo jako v původním zrcadle. Je to složitý a neustále se opakující vzorec, který je nekonečný jak do hloubky tak do šířky. Velmi složité geometrické obrazy založené na jednoduché matematické struktuře. Každá jeho část je zmenšenou kopií celého obrazce, tvaru. Zblízka či zdálky jsou stále stejné. I ta nejmenší část, například lidská buňka, je totožná s celkem, tak jako člověk je fraktálem - obsahuje celý vesmír i s detaily. Vše v přírodě ja vytvořeno fraktálním způsobem - hory, blesky, stromy, mraky, řeky...

I emoce, myšlenky, činy - vše jsou fraktály většího celku. Což může znít až děsivě, uvědomíme-li si, na co celé dny myslíme, hm? 

Pro praxi: sebemenší změna v systému, v řetězci, na začátku apod. může vyvolat hromské změny na tom pomyslném konci, celku. 

Svět se intenzivně mění z lineárního, determinovaného myšlení a tvorby na fraktální, chaotický, kvantový, lineární i cyklický současně. To je velká průtrž, že? Ale máme to tady, tak to buď využijme, přispějme k tomu nebo ne. I brzda je součástí vlaku :-). 

V linearitě máme schopnost se koncentrovat, soustředit se na jedinou věc. Je to jedna z nejmladších funkcí našeho mozku a mysli. Dnes na rozdíl od lovce, sběrače či pastevce někdy ani ne tak v dávnu seš sběračem dat, myšlenek z kolektivního podvědomí a současně pěstuješ vědomost. Za jeden den tebou proteče tolik terrabajtů jako za celý život člověka zcela nedávno, třeba v 19. století. To je hukot, co? 

To je chaos, pro mnohé je to důvod ke zhroucení. Co s tím? Učím se vstřebávat tyto kýble dat a pak najednou se umím zcela odpojit a relaxuju, koukám na řeku, mraky nebo do blba. 

Tam nejsou re-klamy (opakované klamy, lži), tam nenacházím blikání, které rozhazuje můj nervový systém. Žádné programování mysli. Tam v mracích ani na horách není 3, 4 či více G (pokud samozřejmě nesedíš v chatě vedle wifi), které blokuje šišinku mozkovou, která se před zářením sama zavápňuje a naše cesta k vědomí má trochu pomalejší postup. Chce to disciplínu v nedisciplíně, klid v neklidu, akci v neakci. Je tu prostě další level, který na nás doráží :-)

Ještě malé ukázky.

Naše buňky pracují pro celek. Osobní potřeby jsou až na druhém místě. Sobectví je zastaralou formou. Těla celou dobu žijí ve vyvážených komunitách, proč naše ega, osobnosti tohle neumějí ctít? Buňky neustále komunikují pomocí různých látek (neurotrasmitery, hormony...) se všemi "konci" našich těl. Všechno se týká všech. Tedy komunikace a výměna je dalším motorem celku - komunity. Buňky žijí dle určitých cyklů jako bychom to měli umět i my - bdít, spát, regenerovat, kopat záhon...umí také jen tak být. Buňka má jen nepatrné množství zásob, vědomí ji nechává spolehnout na celek, že ji včas dodá potravu k práci, jinak zemře. Důvěra v celek, je dalších kamínkem společenství, nadměrná spotřeba všeho není fraktální, není komunitní, není udržitelná pro celek. 

Vše je kolektivní. Každý je přesáhnut celkem. Každý umí dávat a dostává. Je to fifty-fifty, ale bez očekávání. Vše pak předáváme dál, přes potomstvo, přes jiné články celku....

Jsem taky jako svá buňka? Každý si můžeme sami položit tuto otázku. 

Tento fraktální popis se dotýká všech úrovní společnosti. Energetiky (jsme již nejen spotřebiteli, ale častěji i dodavateli energie do sítí), finančnictví (svobodné měny), vzdělávání (nejen cíl, ale také forma má stejný podíl na celku). Organizace firem má novou formu opět v podobnosti fungování našeho organismu. Stačí si jen přečíst základy fyziologie, neurologie a trochu biologie ostatních druhů a sledovat přírodu, jak funguje - cyklicky, fraktálně, neduálně.....A už víme kudy :-)

Tak dáš to nebo se zhroutíš? Dáme to nebo se zhroutíme?

Volím první volbu. Báječný čas

-j-