Jidášovo ucho, Boltcovka chlupatá, Auricularia polytricha
Sem vložte podnadpis

Boltcovka, ucho Jidášovo, "černá čínská houba"

Auricularia auricula - judae - Hei Muer (čínsky) - kikurage (jap.) - Ear fungus, Jelly Ear (angl.)


Dle tradičních pramenů a zkušeností se jidášovo ucho používá při hemeroidech, a krvácení z nich, pro zlepšení střevní peristaltiky. To jest hlavně u zácpy. Léčí bolesti břicha a žaludku. Je dobrá na snížení cholesterolu, tuku a cukru v krvi. Pomáhá při diabetes. Používá se u problematické pleti či kvalitě vlasů a nehtů. Jako vždy u ostaních medicinálních hub stimuluje imunitní systém, moderně řečeno vlivem obsahu polysacharidů. Má také antimutagenní účinek. Zlepšuje psychický stav člověka. Snižuje krevní tlak, má antikoagulační, protisrážlivé působení, zabraňuje kornatění cév a trombóze, je prevencí infarktu myokardu. Podporuje srdce snižováním obsahu lipofuscinu v srdečních svalech. U osob užívajících protisrážlivé látky typu warfarin je třeba sledovat výsledky laboratorních testů a následně konzultovat dávky farmak s ošetřujícím lékařem.

Opatrně též při zastavování krvácení (to se samozřejmě netýká těch pár houbiček v čínské polévce) pokud neznáme jeho příčinu dle teorie čínské medicíny. Taktéž v těhotenství, kojení a plánování porodu jsou terapeutické dávky nevhodné. Opět neplatí pro dávky v běžných pokrmech.

 

Použití testovaná v praxi:

  • léčba oběhového systému + Reishi
  • snižování rizika trombózy + Reishi
  • prevence a doplňková terapie arteriosklerózy + Reishi, Shiitake
  • regulace úrovně krevních tuků + Shiitake
  • redukce zánětů, zejména kožních, slizničních a očních + Shiitake, Reishi
  • imunomodulační účinky
  • antioxidant

Další motivy pro použití Aurticularie:

leukorea (bělavý hlenovitý výtok), hemoroidy, stimulace střevní peristaltiky, zácpa, křeče, nadváha, hypertenze, snižuje cholesterol, záněty kloubů, zvyšuje přísun kyslíku do krve, zpomaluje stárnutí, slabost po porodu, tinnitus, lumbago,

TCM charakteristika:

  • teplota - neutrální
  • chuť - sladká
  • tropismus - játra, slezina

Účinky podle tradiční čínské medicíny:

  • vyživuje yin a zvlhčuje
  • doplňuje qi a vyživuje krev
  • oživuje krev, zastavuje bolest
  • vyživuje plíce
  • zastavuje krvácení (děloha, hemeroidy)
  • posiluje pohyb střev

Stručný popis

Auricularia (Auricularia polytricha, boltcovitka chlupatá, v Asii je nazývána Yung ngo, Kikurage, Mokurage, v aj wood ear mushroom) je dřevokazná jedlá houba. Její výskyt je v celém mírném pásmu Evropy, Severní Ameriky, Asie. Roste také v Čechách od léta do podzimu na odumřelých větvích, či kmenech listnatých stromů - hlavně černého bezu a také dubů, buků, jasanů, vrby, akátu... a vytváří trsy. Je možné ji najít po celý rok, tedy i v zimě, pokud není obzvláště krutá. Auricularia dostala své jméno podle svého tvaru a konzistence. Připomíná totiž lidské ucho, boltec, má titul "dřevnatá ouška". Plodnice má želatinózní, pružnou, gumovitou strukturu, na povrchu může mít i jemné chloupky, je poloprůhledná, nemá dělení na třeň a klobouk. Má průměr do 12 cm a je tenoučká. Barva plodnic je v různých odstínech hnědé. Auricularia je velmi často přidávána do asijských jídel. Nemá výraznou houbovou chuť, ani vůni, ale jídlu dodává svou konzistencí další rozměr, tj. jemné křupnutí. Auricularia však není jen vyhledávanou potravinou, ale hlavně léčivým prostředkem, s jehož pomocí řeší, např. tradiční čínská medicína, různé zdravotních obtíží. Zápisky, které dokládají využití Auricularie a její cílené pěstování, se datují do doby 600 n. l. tradiční čínská medicína. Jsou dokumenty, které popisují její cílené pěstování již v od roku 600 n. l.  Evropa ji začala využívat v 17. století, hlavně na obklady zánětů očí a krku. Vědecky Auricularii popsal a zařadil v roce 1789 J. B. F. Bulliard, pojmenoval ji Tremella auricula-judae. Až v toce 1897 byla Auricularia přejmenována a zařazena do rodu Auriculariaceae. Toto učinil rakouský botanik R. Wettstein.

Složení Auricularie

Účinky Auricularie jsou dány hlavně jejím složením. Auricularia v sobě skrývá velké množství bioaktivních látek, které ovlivňují pochody v živých organismech, tedy i v člověku. Některé zásadní složky přiblížíme v dalším textu.

Sacharidy

Houby jsou z největší částí tvořeny vodou, a hned po ní jsou to sacharidy. Nejvýznamnější jsou polysacharidy. Existují dvě skupiny, ve vodě nerozpustné, které "pracují" ve střevě, posilují peristaltiku a jsou zdrojem živin pro střevní mikroflóru, tj. prebiotikum, a pak polysacharidy, které se ze střeva vstřebávají. Tyto jsou nositeli mnoho účinků, mezi něž patří účinky imunomodulační, antioxidační, protirakovinné aj. Přesné účinky polysacharidů se odvíjí od jejich velikosti, hmotnosti i rozdílného větvení. Do této skupiny se řadí také velmi dobře známé β-D-glukany, a to hlavně β-(1→3, a pak také kyselé heteropolysacharidy, které se skládají z D-xylózy, D-manózy, D-glukózy a D-glukuronické kyseliny. V Auricularii je také možné v menším množství najít monosacharidy, a to glukózu, rhamózu, galaktózu, mannózu a arabinózu, i tyto vykazují např. antioxidační účinky.

Aminokyseliny a enzymy

Podobně jako jiné houby je i Auricularia bohatá na aminokyseliny, tj. stavební prvky bílkovin. Jsou v ní obsaženy jak neesenciální, které si tělo umí vytvořit, i esenciální, které si tělo neumí vytvořit, aminokyseliny. Nejzastoupenější jsou v Auricularii tyto aminokyseliny: kyselina glutamová, serin, aspartam, glycin, prolin, lysin, alanin, treonin, tyrozin, leucin, v malém množství je tam také arginin, metionin, cystein, valin, histidin atd.

Krom aminokyselin jsou v Auricularii přítomné také bílkoviny, a to i v podobě enzymů, které mohou štěpit a modifikovat, syntetizovat jiné látky, jedná se např. o glukoamylázu, glukóza 2oxidázu, velmi důležité jsou enzymy s antioxidačním potenciálem, tj. superoxiddismutáza a glutationperoxidáza, dále pak jsou to katalázy, proteázy aj.

Nemůžeme zapomenout ani na, pro Auricularii specifický protein, a to sekundární metabolit, který je inhibitorem trombinu, tj. omezuje "srážení" krve. Působí antitromboticky.

Mastné kyseliny

Auricularia, ačkoli to v rostlinné říši nebývá moc časté, je také zdrojem mastných kyselin. Ty jsou v ní zastoupeny v pro lidské zdraví dobrém poměru, tj. nenasycené mastné kyseliny převažují nad těmi nasycenými. Z nenasycených můžeme v Auricularii najít např. kyselinu olejovou linolovou či arachidonovou, z mononenasycených pak kyselinu palmitoolejovou a z nasycených je možné jmenovat kyselinu palmitovou a myristovou.

Do skupiny lipidů v Auricularii patří také ceramidy a cerebrosidy, což jsou glykolipidy. Tyto látky snižují záněty a také čití bolesti.

Vitamíny a minerály

Auricularie nám také může pomoci doplnit vitamíny a minerální a stopové prvky. Z vitamínů jsou to hlavně vitamíny skupiny B, tj. thiamin, riboflavin, niacin, kyselina pantotenová, pyridoxin, a pak také je to vitamín D. Z minerálů a stopových prvků je možné v Auricularii najít sodík, draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo, selen, zinek, měď atd.

Další složky Auricularie

V Auricularii jsou obsažené další látky. Velmi důležité jsou např. polyfenoly, terpeny a flavonoidy. Tyto sloučeniny mají protirakovinné, protiinfekční a antioxidační účinky.

Krom toho jsou v Auricularii také steroly. Ty jsou zastoupeny cerevisterolem (3 beta, 5 alpha, 6 beta -trihydroxyergosta-7, 22-dien) (2) a 9-hydroxycerevisterolem (3 beta, 5 alpha, 6 beta, 9 alpha -tetrahydroxyergosta-7, 22-dien) a již dříve jmenovaným ergosterolem (vitamín D2).

V Auricularii je možné najít také saponiny a alkaloidy. Za zmínku též stojí auritoxin. Jedná se o heteromanoglukan, který je ze 45 % tvořen glukózou, dále obsahuje manózu a také xylózu, jen 6 % jsou aminokyseliny. Při testování jeho nebezpečnosti se také určovala smrtelná dávka, tj. dávka letální. U myší je to dávka 56 mg/kg pokud je auritoxin podán podkožně, pokud je podán ústy, je myš zabita až při dávce 454 mg/kg. Příznaky otravy jsou např. ospalost, třes, slzení a krvácení z nosu, neboť auritoxin zabraňuje srážení krve. Není se však proč obávat, že bychom se mohli otrávit. Auritoxinu není v houbách mnoho, a na otravu bychom museli zkonzumovat desítky kil houby najednou.

Kdy Auricularie pomáhá?

Pokud vezmeme v potaz pestrost složení Auricularie, je jasné, že takové budou i účinky na zdraví živých tvorů. Tyto jsou stále testovány a ověřovány.

Imunitní systém

Imunitní systém je pro život nepostradatelný. Chrání nás před nebezpečím zvnějšku, ale také zevnitř těla. Jeho aktivita brání, abychom onemocněli infekcemi, vše začíná již na bariérách, které nenechají patogeny proniknout do organismu, tj. pokožka, sliznice, a pokud se to stane, již jsou připraveny buňky imunitního systému a látky, které patogeny zahubí, a nejen patogeny, i rakovinné buňky. Aby se toto mohlo stát, je potřeba mít dostatečně silný imunitní systém, a tedy jej i posilovat. Na druhou stranu jsou však i situace, kdy je vhodné imunitní systém "uklidnit", a to v případě, že bojuje i s neškodnými podněty, tj. alergeny, či se dokonce obrací proti tělu a tvoří autoprotilátky.

Vysoký podíl polysacharidů se stará o posílení aktivity imunitního systému, protože jsou na površích imunitních buněk pro tyto složky receptory. Po vazbě polysacharidu a receptoru dochází k aktivování nitrobuněčných signálních drah, které zajistí dělení, tedy množení aktivované imunitní buňky, produkci prozánětlivých cytokinů potřebných pro rozvoj obranného zánětu, tj. např. TNF alfa, IL-1beta, IL-6... Pokud se jedná o fagocyty, u nich dojde i posílení fagocytózy a nitrobuněčného zabíjení. Části patogena pak vystaví na svém povrchu, aby je mohly identifikovat i další buňky, tj. T lymfocyty, které následně aktivují i B lymfocyty a dochází k produkci protilátek namířených proti patogenovi, který do těla vniknul. Polysacharidy tedy celkově posílí protiinfekční a protirakovinnou imunitu. Toto se prokázalo, pokud byly polysacharidy Auricularie přidávány přímo k buňkám imunitního systému získaných z krve.

Byly však prováděny pokusy i na hlodavcích, kdy také dochází k tomu, že se zvířata lépe vypořádávají s infekcí, kterou jsou nakaženi, díky posílení imunitního systému. Auricularia je v tomto ohledu natolik silná, že dokáže omezit i účinky imunosupresiv. Zvířata byla vystavena působení cyklofosfamidu, chemoterapeutikum s imunosupresivními účinky, nebo ionizujícímu záření, které ničí krvetvorbu. Pokud byla podávána Auricularia, nedošlo u pokusných zvířat k výraznějšímu útlumu imunitního systému. Nedošlo k výraznému poklesu počtů imunitních buněk, buňky byly plně funkční a životaschopné. Tento poznatek by mohl být využit u pacientů s rakovinou, neboť u nich při léčbě dochází i k imunosupresi, čímž jsou vystaveni riziku infekčních onemocnění, která však pro ně mohou být i smrtelná.

Nyní se blíže podívána na imunotlumivé účinky. U predisponovaných jedinců může imunitní systém považovat za nebezpečné i alergeny a vlastní antigeny. Zánět, který tyto reakce provází, poškozuje tkáně, a tím i zdraví člověka. Ohrožující pro organismus však může být i zprvu obranný zánět, který je však příliš silný či trvá příliš dlouho. Auricularia má i protizánětlivé účinky. Roli hraje i použitá dávky, pokud je dávka polysacharidů vysoká, dochází k tlumení imunitního systému.

V pokusu na krysách se prokázal právě tento inhibiční efekt. Krysám byl podán lipopolysacharid, složka bakteriální stěny, na níž imunitní systém reaguje a začíná se bránit. Ovšem pokud k tomu dojde v plicích, je riziko, že zánět poškodí tuto křehkou tkáň. U krys došlo k takovému poškození plicní tkáně. Pokud ovšem byla podávána i Auricularie, byl výsledek jiný. Histologické zkoumání odebraného vzorku plicní tkáně a tekutina z bronchoalveolárního výplachu prokázaly, že zánětlivé změny v plicích jsou mnohem menší, stejně tak nejsou plíce tak masivně infiltrovány imunitními buňkami, tj. hlavně neutrofily, byly také nižší hodnoty toxických volných kyslíkových radikálů a prozánětlivých cytokinů a byl přítomen mnohem menší otok. Funkce plic tedy zůstala zachována.